Nazdar kámo, jak to jde? - zavolal mi jednoho dne Morky a hned přihodil další otázku - totiž jestli bych se nepřipojil k partě ze Salty a nezúčastnil bych se v půlce května hromadnýho výletu na umělou vlnu do Mnichova. Už loni jsem tahal rozumy od Honzy GoPro, kterej už měl několik sessions v bazénu za sebou a nejpozději od té doby jsem to měl na bucket listu a tak jsem hned vypálil, že jasně, že pojedu... jenže...

Nadešel čas blíže představit naši novou kámošku, parťačku a členku týmu a rodiny. Jmenuje se Chica. To je španělsky holka. Dostali jsme ji loni od kámoše Léviho a to jméno měla už od něj. Lévi žije v asturijský vesnici, kam jezdíváme v létě na prázdniny a je napůl místní opilec a napůl farmář. Tuhle jsme se vraceli ze surfování a Lévi seděl na lavičce před barákem, pil pivo a v ruce cosi žmoulal...

Konečně! Abstinenční příznaky způsobené nelidsky dlouhou prodlevou v našem cestování z důvodu Ániny zdravotní indispozice v závěru roku už byly téměř nesnesitelné a vyžadovaly akci. Týdenní opušťák ze vzdělávacího zařízení sice není kdovíjaká bomba, ale máme v rukávu osvědčené eso, které jsme v minulosti už párkrát v podobném termínu vynesli. Arco. Autonomní italská provincie Trentino na severu Gardského jezera, nebo-li chcete-li Lago di Garda.

Jarní prázdniny jsou tu! Kam vyrazíme? Někam do tepla? Nebo si dáme kombinaci tepla a zimy a pošleme to třeba do Arca za lezením a lyžovaním v blízké Paganelle? Brouzdám internetem a snažím se kombinovat spoje, bydlení a předpovědi počasí. Nejhorší část každého tripu. Nakonec se rozhodujem pro Stubai. Uvědomujeme si deficit v našich zimních radovánkách a předpověď vypadá taky dobře. Není co dál řešit. Balíme.

Kombinace této destinace a tohoto termínu je sázkou na jistotu. Sice jsme i tentokrát zapomněli holky dopředu omluvit z prvního lednového týdne ze školy, jinak jsme už ale byli docela připraveni. Z balení dárků jsme přešli plynule do balení báglů s lezením, padleboardů, surfů a surfskatů. Holky si ještě trochu stihly pohrát s novými dárky, nicméně hned následující večer po vánocích klaply dveře, stromek doma vzlyknul a osiřel, my kopli do vrtule a vyrazili na cestu.

Ona je teda právě teď olympiáda zimní. Spíš by se hodilo psát o jiným sportovním zázraku. Ester Ledecká totiž právě vyhrála svou třetí zlatou olympijskou placku - celkově druhou snowboardovou a první pekingskou. Ale s Ester jsme se bohužel nikdy nikde nepotkali. Holky jí teda aspoň při každém sjezdu drží u televize palce a fandí jí o sto šest. Teď mám ale chuť napsat pár vět o Adamovi. Když se totiž malý Adam Ondra kdysi dávno zjevil na lezeckých závodech, které jsme pořádali, bylo hned jasný, že před námi stojí neuvěřitelný talent. Ikdyž si asi málokdo uměl už tenkrát představit, kam až se  Áďa jednou posune...

Tak kam? Zkusíme nějaký hory? Se sněhem to vypadá docela dobře. No jo, ale co lidi? Po vánocích je všude hlava na hlavě. Děcka jsou na skialpy ještě malý a trávit poslední hodiny roku někde ve frontě na vlek fakt nebude to pravý ořechový. Do tepla? Španělsko? To je daleko. Půlku času, co máme k dispozici bychom strávili v autě. No a co Sardinie? Sardinie? Počkej, zkontroluju trajekty a aktuální covid pravidla. Hmmm...to vypadá, že by to mohlo klapnout. Balíme!

Vlastně úplnou náhodou a dost nečekaně. Vzhledem k tomu, že jsme dřív ochutnali surfing na vlnách, na paddleboardy jsme koukali dost s despektem. Oni totiž surfaři paddleboardisty nemají ani trochu v lásce. Důvod je jednoduchý a prostý. Paddleboardisti nám totiž kradou vlny! 🙂  Vím, že pro člověka surfingem nepolíbeného to zní divně. Bude si myslet, že tak jako důl se může zatopit nebo zasypat, vlna může být velká nebo malá, ale nikdo vám ji přece nemůže vzít...

Pomalu skládám dohromady celý projekt Žij.cz a snažím se před sezónou připravit nějakou nabídku. Chci mít vše pod kontrolou a tak postupuju obezřetně a s rozvahou. Hodně se učím. Jde to pomalu, ale jde to. A najednou - BUM! Doba covidová! Omezené cestování. Omezené setkávání lidí. Omezené všechno. O nějakým rozběhu agentury nemůže být momentálně řeč. Co teď? Teď právě přišel asi čas na to, vyzkoušet si vestavbu do dodávky...

Kdo by o něm nikdy neslyšel? Kdo aspoň jednou v životě zavítal mezi surfaře, patrně se alespoň letmé  zmínce o tomto surfařským stropu nevyhnul. Na první pohled ničím zvláštní město asi hodinu a půl na sever od Lisabonu. Druhý pohled, za vysoký útes s pevností FORTE DE S. MIGUEL ARCANJO na vrcholu, už je zajímavější. Minimálně pro surfařskou komunitu. Za útesem se totiž schovává Praia do Norte. Severní pláž.