Nadešel čas blíže představit naši novou kámošku, parťačku a členku týmu a rodiny. Jmenuje se Chica. To je španělsky holka. Dostali jsme ji loni od kámoše Léviho a to jméno měla už od něj. Lévi žije v asturijský vesnici, kam jezdíváme v létě na prázdniny a je napůl místní opilec a napůl farmář. Tuhle jsme se vraceli ze surfování a Lévi seděl na lavičce před barákem, pil pivo a v ruce cosi žmoulal...

Kombinace této destinace a tohoto termínu je sázkou na jistotu. Sice jsme i tentokrát zapomněli holky dopředu omluvit z prvního lednového týdne ze školy, jinak jsme už ale byli docela připraveni. Z balení dárků jsme přešli plynule do balení báglů s lezením, padleboardů, surfů a surfskatů. Holky si ještě trochu stihly pohrát s novými dárky, nicméně hned následující večer po vánocích klaply dveře, stromek doma vzlyknul a osiřel, my kopli do vrtule a vyrazili na cestu.

Tak kam? Zkusíme nějaký hory? Se sněhem to vypadá docela dobře. No jo, ale co lidi? Po vánocích je všude hlava na hlavě. Děcka jsou na skialpy ještě malý a trávit poslední hodiny roku někde ve frontě na vlek fakt nebude to pravý ořechový. Do tepla? Španělsko? To je daleko. Půlku času, co máme k dispozici bychom strávili v autě. No a co Sardinie? Sardinie? Počkej, zkontroluju trajekty a aktuální covid pravidla. Hmmm...to vypadá, že by to mohlo klapnout. Balíme!

Vlastně úplnou náhodou a dost nečekaně. Vzhledem k tomu, že jsme dřív ochutnali surfing na vlnách, na paddleboardy jsme koukali dost s despektem. Oni totiž surfaři paddleboardisty nemají ani trochu v lásce. Důvod je jednoduchý a prostý. Paddleboardisti nám totiž kradou vlny! 🙂  Vím, že pro člověka surfingem nepolíbeného to zní divně. Bude si myslet, že tak jako důl se může zatopit nebo zasypat, vlna může být velká nebo malá, ale nikdo vám ji přece nemůže vzít...